12 Stunden von Langenzersdorf 2018 - i NW dokáže bolet

12 Stunden von Langenzersdorf 2018 - i NW dokáže bolet

NEPROHRÁT NAD SEBOU SAMÝM JE DŮLEŽITĚJŠÍ JAK SVĚTOVÉ REKORDY!!

Po roce jsem opět zavítal k Rakouským přátelům na prestižní 12 hodinový závod do Langenzersdorfu, předměstí Vídně. Byl jsem motivovaný se pokusit atakovat svůj světový rekord z loňského roku, a to výkon 97,344 km. Myslím, že jsem trénoval více, tak trochu jinou formou, mnohem intenzivněji, věnoval jsem speciální přípravě více jak půl roku.

No, každý den není posvícení. Tentokrát mi nepřálo téměř nic. Především počasí. Od rána veliké dusno a celý den jsme bojovali na přímém slunci, co už hraničilo se zdravím. Bohužel zasahovali i záchranáři. 

Tempo jsem nasadil rychlejší, v limitu 7:10-7:20, tak abych atakoval svůj rekord a ve skrytu duše jsem doufal i k překonání. Bohužel, již od 20 km jsem tušil, že se budu trápit, hodně trápit. Od 40 km, jsem trpěl jako kůň. Nohy nešly, takže jsem to hodně tahal rukama, občas se sice nohy probraly, ale to už ke zvýšení tempa moc nepomohlo. Největší boj byl ale s hlavou. Psychika byla špatná, od té chvíle, co jsem si uvědomil, že to bude trápení. To teprve začal boj. Vzdát to? I když jsem věděl, že i pokoření 90 km bude nad moje síly? Ne, nikdy,i za těchto okolností jsem makal dále, za hranici zdraví. Slunce pražilo neskutečnou silou, téměř každé kolo jsem namáčel hlavu v kyblu, mžitky před očima byly snad na každém kroku. Stojí mi to za to?...ne, ale dojdu to. Posledních 20 km už ani nevím, jak jsem šel. Pokusil jsem se i přes to vše zvýšit tempo, ani nevím jak se mi to povedlo, zapojil jsem do chůze snad i nehty. A pak již jen klakson, oznamující limit 12 hodin. Padl jsem jak podťatý. Emoce? Obrovské zklamání. Věřil jsem si, ale toto jsem nečekal. I když jsem věděl, že to bude těžké. Prostě z tohoto se budu vzpamatovávat ještě nějakou chvili. Nevím, proč furt něco dokazovat. Možná tomu ani nepomáhá, že jsem čím dál více sledovaný veřejností, fanoušky, médii,.... . Což dokáže povzbudit, ale hlava na to musí být připravená, což moje není, přemotivuje mě to. A já říkám furt, patřím do lesa, mezi lidi jako instruktor, rozdávat radost s NW holemi, učit je, vzdělávat v Nordic Walking, ne furt něco vyjímečného dokazovat na vrcholové scéně Nordic Walking. To už není zdravé, když si jen představím, kolik věnuji tréninku, na úkor všeho ostatního. To mi asi málo dochází. To jsou mé první emotivní dojmy, zklamání.

Obhajoba prvenství se povedla, ale takové trápení už bylo moc. 91,90 km, pokořená devadesátka a neskutečná bolest na těle i na duši. Ano, i Nordic Walking dokáže být krutý a bolestivý, v této vrcholové podobě. Nevím a hledám čím se povzbudit, možná si někteří říkáte, že si to moc beru, ale to mě asi málo znáte.

Nyní upřímě zvažuji, zda se 19.5. pustím do nahlášených 100 km na atletickém ovále ve Znojmě. Hlava a obavy z nezdaru mě brzdí. A hlavně regenerace nebude stačit, 3 týdny je nic, po tom všem. A také mě straší slunce, které dokáže být vražedné. To už je skutečně o zdraví. Proto zřejmě odvolám svůj pokus, snad všichni prominete. Možná snad jen 50 km, bez čipového měření a jen klasicky na GPS hodinky. Alespoň bude více času na akci Diamantbraní(v rámci kterého jsem chtěl jít) se budu věnovat propagaci a výuce Nordic Walking a jízdě na koloběžkách KOSTKA.

Dovolte mi také poděkovat mému otci, který mi dělal důležité zázemí a celé rodině, která mě podporuje. Všem Moravanům, Moravské národní obci, Moravskému patriotu,....

Dále děkuju Káňová, s.r.o., KOSTKA kolobka, s.r.o., Garmin, milujemehory.cz, Pondy K, Swix CZ/SK, On running CZ, Profi Gips, s.r.o., Isostar, Edgar Power,....

.....vám všem přátelé a kamarádi :)

Fotogalerie: 12 Stunden von Langenzersdorf 2018 - i NW dokáže bolet